31.10.2005 | Autor: Vojtěch Rynda

iht/Warner Music (45:02)
Akustické kytary, údery do piána, ženské sbory a v nejvypjatějších momentech smyčce: takové jsou desky, při nichž se dá stejně dobře tesknit jako pracovat. Britský písničkář David Gray hrával i rychleji a ostřeji, ale s blížící se čtyřicítkou se usadil v tomhle žánru příjemně znějících a do hladka vyprodukovaných písniček, které by se neztratily na soundtracku k žádnému nahořklému filmu o vztazích. Gray ve svých meditacích o lásce, samotě, vášni, odcizení a (samozřejmě) bolesti nikdy neztrácí vkus, ale nikdy zároveň nedokáže být osobitý nebo zapamatovatelný. Těžko jeho Life In Slow Motion poslouchat soustředěně od začátku do konce, na to je to album moc monotónní, ale jako decentní kulisa k večeři ve dvou poslouží výtečně.

Zlatý hřeb: The One I Love
Zní to jako: Robbie Williams na baladách, Damien Rice, Elton John

Body: