22.12.2005 | Autor: Roman Jireš

Sony BMG (47:35)
Zatímco Krysař mě v podobě dvojalba vtáhnul okamžitě, Tajemství mi bez setkání s jeho jevištní podobou nepřišlo tak srozumitelné. Rušivě působila také slova ze současného slovníku (Hledá se muž) ve spojení s Landovou mystickou náladou. Ani proklamovaný muzikantský posun od dob Krysaře mi nepřijde tak výrazný a některé věci, jako například Malá slečna nebo Mrtví už nic nepoví, by v prvním muzikálu Daniela Landy nijak nevyčnívaly. Ovšem takřka kytarový pop ve skladbě K sobě patříme je už hudebně přece jenom někde jinde. Tím vším nechci říct, že Tajemství je špatná nahrávka. Naopak! Typický Landův rukopis a zajímavý příběh, v němž jeho autor skvěle vybalancoval s nelehkým propojením odlišných světů i časových rovin, je rozhodně pozoruhodný. Skladby jsou většinou chytlavé a snadno zapamatovatelné, a rozhodně ne laciné, takže se jenom tak neoposlouchají. Možná v tom je jedno z tajemství velkého úspěchu Landových nahrávek.

Zlatý hřeb: K sobě patříme
Zní to jako: jako, ehm, Daniel Landa...

Body: