23.11.2006 | Autor: Mikuláš Dohnal

14th Floor Records/Warner (48:03)
Tak já nevím. Není asi fér začínat recenzi právě takhle, recenze přece většinou píšou lidi, co vědí, nebo si na to alespoň hrají. Ale v případě novinky Damiena Rice prostě nevím. Jedna polovina mozku mě přesvědčuje, že to je propracovaná, inteligentní a emocemi prosycená muzika, kterou si nejlíp vychutnáte se šálkem čaje, o samotě, v teple, s někým, koho máte rádi a tak vůbec. Druhá polovina pak oponuje, že to je v první řadě utahaná a ušlechtile se tvářící nuda. Damien naříká, nyje, pokládá se cele do své hudby, ale se mnou to prostě nedělá vůbec nic. K opakovanému poslechu jsem se musel téměř nutit. V určitých kruzích se bude v souvislosti s 9 nadšeně hovořit jako o desce roku a svým způsobem to chápu. Ale dávám od toho ruce pryč.

Zlatý hřeb: třebas Rootless Tree
Zní to jako: inteligentní folk

Body: