10.4.2008 | Autor: Jindřich Göth

EMI (73:12)
Skoro bych se měl dmout pýchou. Zatímco škarohlídi dvojku Daft Punk po fatálně nedoceněném Human After All poslali do pekel horoucích, neprůstřelní frantíci se ani v nejmenším nezdávají. Živákem Alive mimo jiné dokazují životnost tracků ze zmíněného nepochopeného alba a nadto vystavěli docela zábavný set, byť je jasné, že živě na tomhle kotoučku nezní ani nota.
Je to vlastně opovážlivost, chtít po elektronické kapele, aby natáčela živé desky. Ale světe div se, ono se to občas podaří. Vzpomeňme například na matku všech živáků synthi kapel, památnou 101 od Depeche Mode. K podobnému úspěchu je ale zapotřebí minimálně charismatický frontman ráže Gahana, což tedy Daft Punk nemají. Zvolili tedy jiný postup – vytvořili cosi na způsob mash-upového setu, kdy jsou jednotlivé tracky míchány s jinými, takže často dochází k poměrně nečekaným spojením. Máme tady One More Time říznutou Aerodynamic, Toucht It mixlou do Technologic a podobně. Na první poslech je vyloženě radost vyzobávat si jednotlivé detaily a zjišťovat, jak si Daft Punk se svým materiálem umí pohrát. Jenže...právě jen napoprvé. Síla Daft Punk je ve studiu, v práci s konceptem a druhým plánem. Když to řeknu hodně vulgárně, živě akorát mačkají knoflíky a míchají jednu odrůdu jablek s druhou. Lépe to přece jenom funguje na řadových deskách. Na druhé straně, problém se snahou zakonzervovat bezprostřední zážitek z koncertu mívají i živáky rockových kapel, není to zdaleka problém jen Daft Punk.

Zlatý hřeb: One More Time/Aerodynamic
Zní to jako: když si roboti hrají na dýdžeje

Body: