26.3.2002 | Autor: michal nanoru

Soul Assassins/Columbia/Sony Music Bonton (58:26)
Představte si DJe Muggse jako plíživou kreslenou postavičku nějakého hodně zlomyslného cartoonu. Jde, jde, nekouká pod nohy a najednou je nad propastí. Vyděšeně se rozhlédne, hlava rotující kol osy krku v rotacích vyšších než ty Lolitiny letos v létě, jak se na cartoon postavičku sluší... Tak a teď jsme zastavili čas a Muggse a jeho hispano-death-zhulenos-crew zachytili ve stádiu Stoned Raiders. Toto je krok do nikam. Cypress pokračují ve stíhání amerického nu metalu neboli MTV hardcore. Ano, byli jedni z prvních, kteří dovolili infikovat sebe sama kytarami, a asi jediní, u nichž byla tato choroba terminální. Od té doby roste jejich agresivita a zůstávají v hospici tvrdých rapů a ostrých kytar. I když se musí přiznat, že tahle deska je od inkubace nemoci tím nejlepším. Muggsovi se po dlouhé době podařilo nenechat všechny nápady na deskách roztodivných levobočků. S hip hopem to má málo společného, ale fanoušci Limp Bizkit nebo Linkin Park si jistě na jasně čitelné a pochopitelné hity zaskáčou a zmlátí sousedku v rytmu Judgement Night nebo Body Count. Fakt, jestli mě čte někdo takový, jděte do cypřiš... háje. A teď si Muggsův příběh pustíme dál... a s patřičným svistem se rozletí vstříc prašnému dnu té klímovské jámy.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/03