14.11.2004 | Autor: Michal Husák

Roadrunner/Universal Music (75:48 min.)
Mysticky opojným a přitom pragmaticky trefným trhákem Midian korunovali britští Cradle Of filth své "undergroundové" putování od blackmetalových kořenů k nadžánrově kosmopolitnímu uchopení temného metalu mnoha příchutí. Předchozí album Damnation And A Day, které se nakonec stalo jediným potomkem krátkého partnerství s majoritním vydavatelem Sony Music, se pak snažilo jakoby shrnout vše podstatné z hudebního vývoje souboru a podtrhnout to dosud nebývale mohutným orchestrálním vábením. Vyznělo to pohříchu poněkud předimenzovaně a nadbytečně.
Ačkoliv i na novince Nymphetamine útočí kapela cílevědomého křiklouna Daniho Filtha na horní hranici kapacity disku a ani po obsahové stránce se mnoho nezměnilo, celkové vyznění je v určitých (důležitých) bodech jiné. Šestice se zbavila svazujícího formátu končepčních příběhů, do pozadí poněkud ustoupilo symfonické mámení a mnohem větší důraz je kladen na průrazné sytě rockové riffy (produkce se ujal kytarista Anthrax Rob Caggiano).
Jestliže už v nedávné minulosti některé songy Cradle Of Filth působily jako v podstatě v dobrém smyslu slova "obyčejný" rock'n'roll v přibroušeném podání, tentokrát je to patrné dvojnásob. Písně mají víceméně lineární strukturu, jsou průhledné jako sklo a byť trvají klidně i šest minut, mnohem víc než na rafinovanou komplexnost a dramatičnost se sází na melodii. S trochou nadsázky takový hodný heavíček. Nedopadá to přitom vůbec špatně. Nymphetamine je uvolněná, zábavná a navzdory své délce přitažlivě odsýpavá kolekce, které nakonec neschází ani potřebný temný náboj. Velmi dobrá práce!


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/11