28.4.2003 | Autor: Michal Husák

Sony Music/Bonton (76:56)
Britští Cradle Of Filth jsou odjakživa průkopníky. Mnozí ortodoxní fanoušci black metalu jim nemohou přijít na jméno, protože žánr posunuli do výpravně epické 'atmosférické' podoby plné hudebních odkazů odjinud. Výrazné gotické inspirace a často až heavymetalové pojetí kytarové hry spolu s extrémní image a jedinečnými vokálními dipozicemi zpěváka Daniho přivedly Cradle Of Filth do pozice premiantů melodického blacku. Kapela se nakonec jako první svého druhu upsala tzv. major labelu, čímž vyprovokovala další vlnu diskuzí. S debutem u Sony na sebe nechala neobvykle dlouho čekat, následník výtečného alba Midian vychází po třech letech.
Pocity jsou rozpolcené, snad až rozpačité. Bylo by bláhové myslet si, že pod komerčním tlakem kapela rázem zjemní k nepoznání, to by potom nová akvizice pro firmu neměla žádný význam. V prvé řadě tedy zdůrazněme: Cradle Of Filth na Damnation And A Day nevyměkli, ba ani o chlup neustoupili z osvědčených pozic. Naopak větší rozpočet umožnil ještě zdokonalit zvukovou složku, například dopřát si nahrávání s opravdovým symfonickým orchestrem.
Přesto je ve srovnání s minulostí cosi jinak, a nikoli lépe. Kapela jako by na nové nahrávce podvědomě začínala novou kariéru, a proto se rozhodla shrnout vše podstatné z minulosti v jakémsi průřezu typických prvků. Jde v podstatě o zopakování osvědčeného modelu z alba Midian, do kterého se decentně vkrádají všechny tváře z minulosti a zároveň nabírá na intenzitě příklon k heavymetalové melodice á la Iron Maiden. Zejména patrné je to v riffování.
Damnation And A Day je album takřka bez nadsázky melodicky hitové, je aranžérsky téměř dokonalé, pestré, barvité, kompozičně nápadité. Přesto je zároveň jakýmsi zvláštním, nedefinovatelným způsobem 'opatrné' a ušlápnuté. O to více pak drtí jeho až nesmyslná, či spíše nesnesitelná délka.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/04