11.4.2002 | Autor: Radek Diestler

Cooking Vinyl / Mute CS (58:25)
Občas se zmínila Martina Kotrbová, když v půli minulé dekády tu a tam dlela v Los Angeles. V Čechách o nich v době jejich nejvetší slávy, když alba Cracker a Kerosene Hat sklízela zasloužené ovace, jinak nevěděl skoro nikdo (i v krátkém období, kdy Hootie & The Blowfish urovnávali leckterým stylovým spřežencům cesty). A vidíte: stačilo dostat kopačky od Virgin a konečně je někdo zpřístupnil i zde. Cracker jsou skupinou, která v jednom šiku se Soul Asylum, Grant Lee Buffalo a spol. roubovala americký postpunk na kmen tamního rockového písničkářství. Sůl země a nenápadná, ale neopominutelná součást rock & popu devadesátých let. Co jsme o ní, ukryti za atlantickým valem, opravdu věděli?

Kapitán David Lowery (zpěv, kytara, klávesy) a kormidelník Johnny Hickman (kytara, zpěv) vedou i při páté plavbě svůj kolesový parník s jistotou a rutinou. Cestou širokým trad rockovým řečištěm kotví spíše u pettyovského břehu, než aby nabírali uhlí u instrumentálních ekvilibristů typu Dave Matthews Band. Kdybyste oté scéně nikdy nic neslyšeli, může Forever posloužit jako úvod do studia: cit pro jasné struktury písniček, tradiční instrumentář, farfisy (Superfan, že?), hammondy, napružené kytarové stěny a la Grant Phillips v Guarded By Monkeys, Neilův duch plující nad vrcholným číslem alba One Fine Day - slyšíte tu kytaru? -, obvyklá nesoudnost stran stopáže alba. V daném žánru uspokojivý standard; nic nepropadá, nic nezáří nepřehlédnutelným světlem.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/04