12.4.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka

Jestli on neměl Kurt schované v šuplíku ještě nějaké nevydané písničky, napadne vás s pobavením při poslechu prvního sólového alba někdejší frontwomanky Hole. Což nemá být pomluva. Vliv Nirvany je jaksi pochopitelný, ze zvuku Hole také zůstalo leccos zachováno. Vezměte tyto ingredience, trochu je uhlaďte, přilijte popovější melodiku a přesně víte, co na téhle láskyplně rozervané albové výpovědi najdete. Kurva u zpovědi? Kýčařka v galerii moderního umění? Máma-výtržnice v mateřské školce? Střízlivě kalkulující feťačka? Růžovými volánky nazdobené elektrické křeslo? Všechy tyhle kontrasty jsou v hudbě obsaženy, dráždivé, provokativní i líbivé.


Otázkou je, nakolik zůstává nahrávka skutečnou prací samotné Courtney a nakolik musel šikovný tým spoluautorů a producentů dešifrovat zpěvaččiny nápady a názory a poslepovat vše do použitelného celku. Ovšem můžeme se na tuhle otázku směle vybodnout. Výsledkem je čiročirá Courtney - když už třeba ne taková, jaká je doopravdy, tak alespoň přesně taková, jakou si ji představujeme.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/03