25.9.2002 | Autor: Alex Švamberk

Lava-Atlantic/Warner Music (41:14)
Course Of Nature jsou mladí a hrají rock, takže by jejich album Superkala mohlo být označeno za nu-metalové. Ale tak vágní zprofanovaný termín přece jen ještě není, aby se jím označila kapela, která hraje komerční rock se stadionovými ambicemi. CourseOf Nature sice místy mají tak plný zvuk, jako by měli členů přinejmenším dvakrát tolik - studiová technika udělala v poslední dekádě velký krok kupředu -, ani ten ovšem nezakryje, že skupina sází na jistotu. Současný je jen zvuk, písně stojí na za pamatovatelných refrénech, které může hala zpívat s kapelou a ve slokách se pohybuje mezi rockovým písničkářstvím a krotkým heavy rockem s kořeny zasahujícími do poloviny sedmdesátých let. Ty jsou patrné zejména v 1000 Times. Nejzřetelnějši je to patrné v druhé písni - Caught In The Sun od akustického úvodu směřuje k vypíchnutému refrénu, kde vyklenutou melodii podepírá orchestr. Ale i bez něj skupina míří přímo na bránu, což ukazuje hned následující Difference Of Opinion, v němž po podmanivém základním motivu opět přijde vlezlý refrén, jaký najdeme i v Remain a řadě dalších písní. Zatímco refrény jdou rovnou na věc, ve slokách si skupina vyhrála s aranžemi, nezapomněla na drobné změny a oživující mezihry. Pohrála si také s dynamikou, když v 1000 Times prostřídala hutně zkreslenou kytaru s poklidnějšími pasážemi, v nichž doprovod obstarala akustická kytara. Ke kladům je nutné připočítat také dobrý hlas a pestrý výraz kytaristy Marka Wilkersona. Chybí jen opravdovost, ale tu postrádaly i mnohem slavnější kapely.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/09