4.10.2002 | Autor: Ondřej Bezr

Rounder/Classic (70:01)
>S každým novým albem tenhle někdejší deltabluesový revivalista překvapuje čím dál víc. Před třemi lety na albu Greens From The Garden karibskými prvky a psychedelickými úlety; o rok později se sice vrátil v duu s pianistou Henrym Butlerem na albu Vü-Dü Menz k akustické klasice, obohatil ji však spirituálem a New Orleans. A dneska? Dneska tenhle výsostný slidekytarista cestuje po půlce zeměkoule. Zastávky: Chicago, Memphis, New Orleans, karibské ostrovy a hlavně Afrika - skutečný bluesový domov. To všechno za sedmdesát minut včetně trošku otravné několikaminutové pauzy před posledním trackem.

Album začíná vcelku nenápadně, byť v kontextu Harrisovy dosavadní tvorby překvapivě - Frankie Doris je 'normální' rhythm'n'bluesová písnička memphiského rázu, s varhanami, dechy, sborem a exponovanou elektrickou 'slajdkou'. Písnička ale předznamenává jen jeden ze směrů, kterými se v dalších minutách budeme ubírat. Money On My Mind ze všeho nejvíc připomíná současný elektrický hrubý mississippský sound - i takových je tady víc. Don't Let The Devil Ride nebo bb jsou zase typické chicagské 'řachárny'. Zcela nad rámec jakékoli stylové čistoty se ovšem Harris (koproducentem, spoluautorem několika písní a spoluhráčem v základním obsazení kapely 5x5 je mu kytarista Jamal Millner) dostává ve druhé polovině alba. Africkou hloubku má titulní píseň, bohatě zaranžovaná a mnoha hosty obohacená Sista Rose ukazuje, jak blízko je z 'černého kontinentu' do Karibiku. Totéž platí pro baladickou Black Maria. Po předělu Chinook, až filmově evokujícím vedrem rozechvělý stojatý vzduch nad pouští lhostejno kterého koutu světa, přichází Money Eye, další kousek, ukazující, že v Africe se tančí bez elektroniky. Že ale ani ta není k zahození, o tom si můžete před ukrytými bonusy udělat obrázek v 'oficiálně' závěrečné F'shizza.


Downhome Sophisticate je prostě jednou z desek, které přesvědčivě vypovídají o tom, že všechno souvisí se vším a různé kořeny se někde v hloubce stýkají v jeden. Aby je ale člověk objevil, musí být hodně zdatným, nadaným, pilným a možná i kapku praštěným permoníkem. Corey Harris takovým je. Proto natočil své dosud nejlepší album.



Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/09