29.2.2004 | Autor: Jan Martinek

Nedá se říct, že by se českobudějovičtí Colp se stárnutím (to nemyslím pejorativně, proboha!) nějak výrazně měnili, protože je nasnadě, že nas...pardon, naštvaní jsou pořád. Agresivní a nadupaný thrash core by si ovšem žádal přece jenom větší zvukové koule (no dobře, jsou tam, ale pořád by to chtělo ještě přiostřit, neboť bez pořádného plamene, co jim šlehá z tlamy, jsou draci směšní) a pak taky možná místy trochu odlehčit, neboť je to právě práce s dynamikou, co dodává hudbě potřebný drive. Takto je vyznění dost monotónní, zvláště zpěvu.


Jinak je Submissive samozřejmě nálož jak se patří. Celou kapelu táhne skvělý bubeník Peter, štěkající kulomety dost často pálí v nepravidelných rytmech a podobných libůstkách, kytarová sóla kvílí jako správně krvelačná cirkulárka. Nad tím vypíchnutý sepulturovský řev, texty Štefana Ležoviče rozhodně nejsou jen povrchními rýmovánkami na téma vražda, smrt, zabití (to je pouze přirovnání, nemyslím teď nic a nikoho konkrétního, jak by se snad mohlo zdát). Navíc to vypadá, že se každá píseň vztahuje k nějaké historické postavě či ději, je pak snůškou přidružených (spíše negativních) pocitů.


Pokud se ovšem Colp pustí do ještě důslednějšího boje s monotónností, lze to jedině kvitovat s povděkem.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/02