28.6.2014 | Autor: Lukáš Nevola

Parlophone/Warner (42:30)
Coldplay jsou dnes už v pozici, kdy vydání jejich nové desky je samo o sobě jednou z událostí roku na hudební scéně, což dokládají i oslnivá prodejní čísla. Bylo by ovšem zajímavé provést nějaké socio-kulturní šetření, co na nové písně říkají fanoušci, kteří se o album tak hromadně hlásili v předobjednávkách. Je nesporně fajn, že se nahrávka vyčleňuje z řady svým vyzněním.

Po mírně vyprázdněném předchůdci Mylo Xyloto se Ghost Stories poněkud odklání od dosavadního pojetí „stadionového“ soft rocku a míří k úspornější, niterné poloze; některé ohlasy to hodnotí dokonce jako návrat ke kořenům. Osobně bych uvítal více napětí a dynamiky, ne ovšem podle modelu, jaký nastavuje singl A Sky Full of Stars... Celá kolekce je decentně obalena elektronikou, ve zmíněném „předfinále“ se však za asistence koproducenta DJ Avicii zhoubně láme do plytké „tucárny“, které by se snad zalekli i Muse...

To hlavní „ale“ této desky ovšem spočívá v celkově nepříliš výrazném materiálu. Skladby se zamyšleně vlní a prohýbají pod emočními otřesy Chrise Martina, jenž dle dostupných informací použil album jako terapeutický soundtrack ke svému rozchodu s manželkou Gwyneth Paltrow. Na opravdu silné, nosné písňové nápady však většinou prostor nezbyl.

Zlatý hřeb: Magic
Zní to jako: intimně elektroničtí Coldplay

Body: