25.2.2011 | Autor: Petr Korál

Indies Happy Trails (54:59)
Na třetí desku vsetínské formace Ciment se nemuselo čekat dlouhých patnáct let, jako tomu bylo v případě „dvojky“ Vzývali Satana ogaři z Kychové, gdyž měli na poli všecko hotové. Od jejího vydání k realizaci novinky totiž utekly jen tři roky a kousek.
Album sice obsahuje i dvě prastaré, dodnes však pouze na amatérských koncertních záznamech kolující písničky Hospoda v sídlišti stavěná a Valašské hory moudré, mezi nimi a nedávno vzniklým repertoárem ale není nějaký markantní rozdíl. Ciment totiž už čtvrtstoletí vyznává naprosto neochvějnou víru v přímočarý hard rock, občas sycený folklorní melodikou a do typicky cimentovského světla posunutý díky poměrně vtipným textům ve valašském dialektu.
Kdysi byla tahle kapela doslova zjevením, což už dnes, při vší úctě k ní, samozřejmě neplatí. Navíc její dvacet a více let staré popěvky (zvěčněné především na debutu Na srazu intelektuálů v Poteči nikomu néni do řeči) většinou měly a dodnes mají tak nějak větší šmrnc než ty nové. Ale abych tomuhle svéráznému tělesu s neméně svérázným frontmanem a textařem Petrem Zezulkou nekřivdil: ani na této desce nechybějí perličky, které by se mohly stát ozdobou a časem třeba i stabilní jistotou cimentovského repertoáru. Včetně obou bonusových písní – dvou nově zhudebněných letitých textů Jiřího Dědečka.

Zlatý hřeb: Čtyřikrát, Když jsem šel z hospody, Hospoda v sídlišti stavěná
Zní to jako: svébytný valašský hard rock

Body: