3.12.2002 | Autor: Daniel Vojtíšek

Edel/Warner Music (57:44)
Málokdy se od bílých umělců, kteří navíc v žánru nijak výrazně "nejedou", dočkáme takto přesvědčivých opusů. Chris Rea, v posledních letech známý spíš jako písničkář středního proudu s trochou těch kytar, si dovolil vydat bluesové album. Rea sám považuje blues za své kořeny. Přiznejme, že mu věříme, protože jeho práce se slide kytarou je skutečně výtečná. Jeho zastřený, místy chraptivý hlas vůbec není pozérský, protože se do tohoto témbru nemusí nutit. Má prostě takový dar od Pánaboha a nemusí své emoce násilně vnucovat umělým chrapotem. Reova hra na foukací harmoniku je podobně střídmá jako jeho vokální projev ave vytváření nejrůznějších barevných odstínů nijak nezůstává pozadu za uznávaným anglickým mistrem tohoto nástroje, Johnem Mayallem.

Reovo blues čerpá mnoho i z gospelu: When The Good Lord TalkedTo Jesus a Someday My Peace Will Come jsou skoro archetypální. Věřte, že z druhé jmenované by Otis Redding udělal celosvětový hit číslo jedna. Tak blízko má Rea k černému cítění, aniž by působil jako více či méně trapný manýrista.

Závěrečná Give That Girl A Diamond není formální bluesovka, spíš pomalá melodická balada. Na Reově Stony Road působí podobně, jako na albu Buddyho Guye Feels Like Rain titulní balada Johna Hiatta.

V tomto kontextu se fingovaný praskot vinylu v Easy Rider jeví jen jako samoúčelná srandička. Celé desce naštěstí na síle neubírá.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/13