22.2.2012 | Autor: Lukáš Nevola

Universal (67:41)
Soundgarden správně usoudili, že v záplavě všemožných návratů už dávno nejde o žádné dostihy, a s chystaným comebackovým albem nespěchají. Jejich frontman mezitím krátí čekání fanoušků akustickými koncerty, kde prezentuje průřez celou svou autorskou tvorbou.

Nemá to daleko k nedávným aktivitám Eddieho Veddera s jeho ukulele, Cornellova poloha však vyznívá o kousek přitažlivěji a barvitěji. Chris s akustikou funguje jako osobitý a výrazově velmi konzistentní písničkář, který neváhá zařadit vedle sebe skladby ze sólovek, něco od Audioslave, jako symbolické kořený pár kousků od Soundgarden i Temple of The Dog nebo covery Lennonovy Imagine a zeppelínovské Thank You. Nechybí také jedna novinka.


Songy z různých období a stylů (včetně pofidérního r&b úletu Scream) překvapivě dobře fungují pospolu a Chrisova pěvecká parketa na rozmezí intimity a rozervané exprese ustojí i více než hodinový formát.

Sice i tentokrát platí, že z hlediska atmosféry a prožitku se záznam z podobných akcí nevyrovná přímé účasti, ale Cornellův Songbook má smysl i v konzervované formě.

Zlatý hřeb: Call Me a Dog
Zní to jako: konzistentní písničkář v akusticky obnažené formě

Body: