24.1.2003 | Autor: Alex Švamberk

Indies Records (46:53)
Chorchestr tvoří instrumentálně zdatní jedinci, kteří nejenže dokonale ovládají svoje nástroje, ale většinou také vědí, co a kdyna ně hrát. S lehkostí se pohybují mezi funky, odlehčeným lounge jazzem, rockem, ale klidně si mohou dovolit zabrousit i do hájemství afropopu či oživit svoji hudbu kapkou dubu.

Navzdory tomu Arabigbit nepůsobí přesvědčivě. Jako by soustředěnína precizní provedení pečlivě proranžovaných skladeb sebralo skupině veškerou energii. I v rychlejších písních chybí strhující nasazení, jakým oplývaly ve vrcholném období Krásné nové stroje. Jeho náznak se objeví jen v svižné písni Hey Gringo a v pulsujícím Chorche. Jinak skupina dává přednost lehce plynoucí chladné dokonalosti, což by nevadilo, kdyby nepostrádala nadhled a ironii Vltavy, která by dala hudbě smysl. Považovat za ní pitvorný projev Maria Buzziho nejde, ten je pouze trapný a dává sehrané kapele amatérský punc.

Chorchestr svou příležitost promarnil, jeho chladný bezkrevný projev bez plného nasazení a naléhavosti nedokáže navzdory pulsující base a břeskným dechům strhnout. Vokál, místo aby skladby pozvedl, pak představuje poslední hřebíček do rakve.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2003/01