30.12.2002 | Autor: DJ Mobley

Universal Music (74:44)
Co naplat, zatímco mladší hoši se snaží, šedivějící veteráni jazzové generace šedesátých let s prstem v nose natáčejí jeden skvost za druhým. Když už se zdá, že Charles Lloyd nebo Charlie Haden nemají šanci udržet své dlouhodobě nadstandardní výkony, v klidu nás obšťastní další lekcí smysluplné a neodolatelné muziky. Kdo očekával, že kalifornský kontrabasista a kapelník usne po oskarové Nocturne na vavřínech, bude - jak říkají naši švýcarští přátelé - zklamán v dobrém. Jeho nové tematické album American Dreams je skoro tak fascinující jako to předchozí. Po loňské exploraci bolera a latino-americké romantiky se tentokrát vrátil domů, resp. k písničkám, kterými se po traumatizujícím 11. září hlásí ke své americké identitě. Činí tak bez patosu, ale rozhodně ne bez emocí. I tentokrát se obklopil prvotřídními muzikanty, k nimž přidal smyčce výrazně hollywoodského střihu. Zatímco hlavním partnerem na Nocturne byl kubánský pianista Gonzalo Rubalcaba, na nové desce má vedle Hadenova majestátního kontrabasu hlavní slovo tenorsaxofonista Michael Brecker, který v posledních letech nenápadně, ale jistě obnovil svoji vedoucí pozici mezi postcoltraneovskými saxofonisty. Hadenova basa už dávno získala suverénní status hlasu, kterým se do jazzové historie zapsali jen ti nejosobitější vypravěči, bez ohledu na to, zda jde o zpěváky nebo instrumentalisty (Miles, Coltrane, Ornette, Chet...). Od prvních tónů Hadenovy titulní písně i následující Methenyho Travels je zároveň zřejmé, jak klíčovou roli v Hadenově a Breckerově 'vyprávění' hrají zbývající spoluhráči - všudypřítomný klavírista Brad Mehldau a neméně všestranný bubeník Brian Blade. I na novém albu však hlavní síla Hadenova jazzu spočívá především v setkání vynikajících instrumentalistů s nepokrytě populárním repertoárem, jehož harmonická výzva nikdy nezastiňuje melodii. Na desce se proto vedle Hadenových skladeb a několika standardů a vlasteneckých kousků objevují také skladby hudebníků, jejichž jazz nikdy neztratil kontakt s populární hudbou a písňovou formou, hudebníků, které ostatně Haden v různých obdobích své kariéry doprovázel - ať již jde o Ornetta Colemana, Keith Jarretta nebo Pat Methenyho. Celkově jde o přesvědčivé vyznání lásky k muzice, bez níž by si americký sen nikdy nezískal srdce miliónů věrných po celém světě. Já se rozhodně hlásím.


Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/12