21.4.2013 | Autor: Michal Husák

vlastní náklad (47:58)
Pod pomyslnou "čarou ponoru" všude po světě čeká na svou šanci množství schopných kapel. Chariots of the Gods z Ottawy hrají "vysokooktanový" melodický metal s neustálými přesahy do extrémnějších subžánrů a vysoce profesionální dojem z každičké složky jejich produkce potvrzuje, že dlouhý seznam zvučných jmen, s nimiž si už zahráli (pravda, převážně na domácích kolbištích), není náhodný.

Muzika kvinteta působí vyzrále, vyváženě, nechybí jí silné melodie ani patřičné ocelové ostruhy, má nadprůměrný zvuk, špičkově zpracovaný obal, byť zrovna na titulním přebalu poněkud nevýrazný. Hlavním trumfem kapely je suverenita a nadhled, s nímž dokáže elegantně kombinovat klasický power/heavy metal, thrash, melodický death či metalcore do přirozeného celku, který nepůsobí vypočítavě, ani překombinovaně.

Slabinou naopak jsou až příliš okaté odkazy na řadu slavných vzorů, které ovšem Chariots poctivě přiznávají, a když k poslechu své desky lákají fanoušky Trivium, Annihilator, In Flames, Unearth, Lamb of God či Arch Enemy, ani trochu nepřehánějí. V budování nezaměnitelného rukopisu mají ještě co dohánět, ale coby pomyslný odrazový můstek je tohle album prvotřídní základ.

Zlatý hřeb: Seventh Weapon
Zní to jako: ambiciózní melodický metal s nadějnou budoucností

Body: