28.9.2003 | Autor: Tomáš S. Polívka

O okolnostech vzniku alba se můžete dočíst v Cerysině profilku, přikročme tudíž rovnou k vlastní nahrávce. Divný country, jen co je pravda. Kladem žánrového výletu velšské divy je totiž především fakt, že zpěvačka nezapírá své kořeny. Tak jako před nějakou stovkou let začala country music krystalizovat z britských i kontinentálních lidovkářských zdrojů, stejně tak přijela mimoňka Cerys do Nashvillu a začala úplně nanovo. Bez zátěže klišé a musů, které žánrový kánon postupně zaplavily. Jakoby country znovu vymýšlela. A tak se můžete dočkat třeba lidovky nazpívané ve velštině nebo hóódně syrové (až téměř disonantní) verze Cookovy a Cornwellovy Chardonnay. Právě úvodní Chardonnay je jediným kouskem, ve kterém do Cerysina hlasu prosakuje někdejší "hravá hysterie" z dob Catatonie. V nových autorských písních je Cerys nečekaně klidná, uvolněná a šťastná. Z nahrávky je navíc patrná sympatická zásada neprodukovat, prostě jen hrát - asi nikoliv náhodou převzala Cerys tuhle metodu od pánů typu Dylana či Younga. Výsledek pak nemůže být jiný než naprosto přirozený a střízlivý. V dnešní bezvadné a nablýskané produkci si bude tohle vlastně hrubé a trošku humpolácké album hledat příznivce těžko, ale kdo se jednou zamiluje, ten už Cerys neopustí.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/09