13.5.2002 | Autor: Alex Švamberk

Columbia/Sony Music Bonton (72:03)
Bylo by snadné Celine Dion 'odmáznout' jakožto interpretku přeslazené titulní melodie filmového Titaniku. Neobliba středního proudu by však neměla vést k zaslepenosti. Celine Dion nelze upřít nejen profesionalitu a hlasové kvality, ale také procítěný výraz. Není strojová, nekončí jen u precizního odzpívání všech not, pro každou píseň hledá adekvátní podání. Dokáže být křehká a zadýchaná, ale ve vygradovaných pasážích také silná, až to vypadá, že by se obešla bez mikrofonu. Není jen cukrovou panenkou, nevyhýbá se ani kapce hořkosti. Na optimisticky laděném albu přirozeně nechybí skladby vhodné pro rádio a úlitba roztancované době v podobě rozverné Super Love nebo výrazného naprogramovaného rytmu, který se objevuje v úvodní I'm Alive či v diskotékových Sorry For My Love a When The Wrong One Loves You Right. Najdeme na něm však i pečlivě vystavěné, postupně gradující skladby s dramatickým vrcholem, jakoje I Surrender či soulem ovlivněné At Last, kde může zpěvačka ukázat sílu svého hlasu. Všestrannost, jakou se honosily největší hvězdy muzikálů, dokazuje svižná rocková písnička Ten Days pojatá v duchu tvorby Sheryl Crow.

A New Day Has Come je komerční album, ne však na jednu sezónu: písně jsou skládány tak, aby přežily. Líbit se nemusí, ale kvalitu jim ani interpretce upřít nelze.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/05