24.5.2005 | Autor: Michal Husák

Sony BMG (50:46)
V Praze usazená čtveřice Clou sází na svěže skotačivé písničky moderně poprockového střihu s výrazně americkou příchutí. V jejím soundu vystopujete jednoduchý popík, odlehčený melodický punk, náznaky emo hardcorové naléhavosti a asi i leccos dalšího. Každopádně zmiňovaná "americká" příchuť - zejména v harmoniích a výstavbě melodických linek - je natolik výrazná a vzácně věrohodná, že v první chvíli až zaráží, že něco takového vzniklo v domácích poměrech. V tomto ohledu je tu důvod k velké pochvale. A výhrady? Sotva lze pánům vyčítat, že postupem času začíná materiál zlehka splývat. Vždyť to se stává i zaoceánským modlám. Co ovšem vrhá na Clou trochu rozpačité světlo, jsou právě ony vzory, k nimž se (slyšitelně i deklarovaně) upínají. Jenže byť to trochu postrádá logiku, jsou mi osobně Clou tak nějak sympatičtější, než ony laciné, omyvatelné, bezduché deriváty typu Taking Back Sunday.

Zlatý hřeb: Dope Sick
Zní to jako: Ataris, Taking Back Sunday, Yellowcard



Body: