4.7.2012 | Autor: Lukáš Nevola

Supraphon (46:45)
Proč by měli vymýšlet nějaké převratné móresy – fanoušky přece potěší, že se Buty po delší odmlce vracejí ve své typické poloze.

Libové muzicírování, slalom mezi žánry, půvabné poprockové melodie ve službách podivných fórků a vypečeného textařského minimalismu (vše ještě umocňuje zvýšený výskyt místního dialektu). Co víc si přát, zvlášť když to funguje podle nejlepších butovských tradic ve jménu jedinečné poetiky, která těží z pikantního napětí na tenké hraně mezi mistrovstvím a totální infantilitou.


Při podrobném rozebrání alba narazíme na několik těžších perliček na dně (Ping Pong, ÁÚ, Křovák), pár jasných rádiových hitů (Sestra, Píseň práce, Včil), pár legrácek (Maseuko, Kuřátko od maminky) i vyložených hovadin (Dupať, Paul McCartney). Zdálo by se, že na pomyslnou kostru, nosnou osu alba zbývá jen několik položek (Carefour, Nad papírem, Náhradní díly). Ovšem podobné analýzy jsou ve finále zbytečné.

Při troše zjednodušení působí Duperele jako celek ještě o trochu potrhleji než většina starších řadovek, ne snad tolik invenčně jako vrcholné okamžiky jejich kariéry, ale v jádru neméně mile.

Zlatý hřeb: Ping Pong, Píseň práce
Zní to jako: Buty, to si nespletete

Body: