Bumble-Bee: Floodgate
7.8.2004 | Autor: Jan Šída
vlastní náklad (42:29)
Vše nasvědčuje tomu, že na jih (případně jihozápad) od matičky stověžaté se začínají zase dít věci. Alespoň v oblasti hudební. Kvalita táborské scény (Deverova chyba, Waawe, Sunshine) je dnes již, doufejme, dostatečně známá. Pamětníci si zase určitě vzpomenou na velezajímavé vimperské Despondancing. Bumble-Bee jsou tak nějak rozkročeni mezi nimi. Mají v sobě jak hlučnou temnotu Despondancing, tak i psychedeličnost novovlného postpunku Sunshine. Jenže mezi těmito krajními body žije vlastním životem přehršel odkazů k rozličným inspiračním zdrojům. Hledejte a naleznete, říkával polní kurát Otto Katz ve Švejkovi. Platí to i v tomto případě. Kapela bezpochyby do své hudební slitiny použila jako základní surovinu hustou hardcorovou hmotu. Zčerstva pak ředěnou punkovou zběsilostí, takřka artrockovou kytarovou vyhrávkou nebo jazzovou meditativní pasáží. Tajemnost celkového vyznění akcentují i anglické texty. Jejich slova se často proplétají pralesem zvuků a vytvářejí tak určité napětí mezi hudební a ideovou složkou.
Deska je venku, jenže co teď!? Zvlášť když na hudebních vydavatelstvích stále vyrábějí kdejaké rychlokvašné superhvězdy. Asi obrátit pozornost do ciziny, jak to udělali právě Sunshine. Tady chcíp pes. Aby nakonec kapela nemusela říkat - máme dobrou desku, jsme z Blatné, je nám to ale prd platné, mohu-li parafrázovat Ivana Mládka. Nebyla by v tomto směru první a žel ani poslední zklamanou nadějí.
Body:
časopis Rock&Pop 2004/08