28.3.2003 | Autor: Tomáš S. Polívka

Anti-/Epitaph/Maximum Underground (77:49)
Fajn, tak si znovu zopakujme všechny ty rastafariánské pravdy, občas protažené do tanečního aktuálna neodbytným dubovým tepem a líným pěvecko-rapperským umem páně Bantonovým, ale protentokrát převážně obkreslené podle tradičních šablonek. Z úvodních kousků Paid Not Payed a Tra-La-La dýchne dusno tanečních klubů a zavoní marihuana, pak se ovšem rozhoupe reggae One To One, zamíříme na prosluněnou Jamajku a sladký dým se začne rozplývat v modři Karibiku. Ale nečekejte žádnou přehnanou idylu. Ve světě vládne zmatení a bezpráví, přitom lidé potřebují jenom svobodu (Up Yea Might Race). Nicméně když budeme stát na té správné straně, všechno bude v pořádku (All Will Be Fine). Dávný domov, vysněný africký ráj jsme ztratili, někde v dálce však čeká na své unesené děti (Mama Africa). Etc. etc. Vše bylo už mnohokrát řečeno. Duch Boba Marleyho neodbytně poletuje okolo reprobeden. Jenže Buju Banton novinkou dokazuje, že má právo - nebo dokonce svatou povinnost - odříkávat staré modlitbičky znova. Divné resumé nad deskou proklamovaného reggae novátora, leč doba přeje reminiscencím.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/03