15.1.2003 | Autor: Antonín Kocábek

Indies (47:23)
Konečně zase jednou debut opravdu mladé kapely (její věkový průměrje cca 19 let). I když poté, co v prosinci 2001 tahle brněnská, ze tří pětin dívčí pětka vyhrála soutěž Malá Alternativa, a loni v létě vymetla kdejaký festival, je album jen dalším logickým stupněm. BSD jsou ale alternativa spíš v americkém chápání pojmu. Under-grunge. Čili nadupanost třeba takových Hole s melodiemi a neotřelými postupy, plus zpěv a vokály model Zuby nehty. Hutné stěny zkreslených kytar a uječený projev jak vystřižený z období Riot Grrrls ovšem roztomile kontrastují s ulítlými, často až surrealisticko - dadaistickými texty. I zhudebněné verše komunistického poety Jana Aldy (... ať žije mír! Sovětský svaz!... - kde tohle ty holky vyhrabaly?) sem zapadají. Celkový dojem je dost přesvědčivý - tohle už není mladistvé tápání, tohle je ujasněný směr. O názoru a dostatku nápadů jasně vypovídá nejen propracované grafické ztvárnění bookletu (s názvem desky korespondují i magnetky v krabičce) ale především dva klipy z vlastní dílny, které najdete na datové stopě, za které by se nemusel stydět žádný zavedený režisér. Kdyby to bylo páté album, asi by některé mouchy vadily více, ale na debut je to zatraceně povedené...




Body:

Psáno pro: &musiQ 2003/01