27.6.2002 | Autor: Ondřej Bezr

Ruf/Classic (56:52)
Legenda hlavně 60. let, bubeník a zpěvák Buddy Miles, se vrací po nějaké době na scénu s poměrně stylově čistým bluesrockovým projektem (hanspaulská konotace názvu kapely Blues Berries je skutečně náhodná...). Místo jeho vzniku, texaský Austin, ostatně o obsahu vypovídá celkem jasně. Jedním z Milesových cílů je také prezentovat širšímu auditoriu lokálně slavného, jinak však opomíjeného texaského kytaristu Rockyho Athase (mimochodem spolužáka Stevieho Raye Vaughana). V důsledku toho se člověk nezbaví přemýšlení, 'čí' vlastně ve skutečnosti album je. Jistě, je 'napsáno' na Milese; hlavní libostí, kterou vám dopřeje, je ovšem právě kytara.
Tím nechci říct, že by Milesův podíl byl bezvýznamný. Jeho zpěv je sice lety poněkud obroušený, feelingu (dost podobného jeho někdejšímu principálovi Jimimu Hendrixovi) má ale na rozdání celému pluku soulbluesových adeptů a pořád mu ještě zbyde až hanba. Přesto jsou Blues Berries především 'kytarovka'. Ostatně, Tommy Shannon (bg) a Chris Layton (dr) alias Double Trouble, kteří rytmizují pod podstatnou částí alba, by se svou minulostí a z ní pramenícími návyky možná do ničeho jiného ani nešli - umějí prostě doprovázet texaské kytaristy. A jako takový je Rocky Athas opravdu výborný. Nepřetrhne se v kdovíjakých prstolamech a rychlosti, soustřeďuje se hlavně na výraz a barvu tónu, jeho licky sice nepatří mezi neslýchané, interpretačně však působí skutečně mistrovsky a zároveň autenticky. U chlapíka, který se desetiletí protlouká po austinských klubech, to snad ani jinak být nemůže. Třeba mu tahle deska opravdu pomůže k většímu ohlasu.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/06