18.12.2008 | Autor: Petr Korál

EMI (41:52)
Na svém novém albu se neskutečných 41(!) let existující rakovnická tancovačková legenda nebývale hudebně rozmáchla. Máte chuť na energickou rockůvku s náležitě vzdušnou melodií? Zdá se mi vás uspokojí. Na absurdní „pakárnu“? Prosím, hledejte ji pod názvem Co má ta ukrutnou sílu. Anebo raději na pub rock, reggae či příjemný „skorocajdák“? Jak je ctěná libost, všechno je k dispozici (Dala mu najevo, Slova, To samozřejmě můžeš). A tak by se dalo pokračovat...
Překvapením pro leckoho může být divoká punkmetalová vypalovačka Nesmíš takhle vonět, ovšem Brutus se svou náklonností k punku nikdy netajil. Tady ji ostatně deklaruje i prostřednictvím písní Strakonickej dudák a Tetička, přičemž ta druhá je předělávkou dávného popěvku kultovních N.V.Ú.
Úhrnem vzato mi po několikerém poslechu tohoto CD vychází, že Brutus natočil svoje dosud patrně nejlepší a nejpestřejší album. Co na tom, že tzv. Umění se opět ubíralo trošku jinými cestami – rock’n’roll by přece měl být také zábava, ne?

Zlatý hřeb: Zdá se mi, To samozřejmě můžeš
Zní to jako: prostě jako Brutus, což je těžko napodobitelný originál

Body: