20.10.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka

Columbia/Sony Music/Bonton (55:52)
Nosný klavírní motiv hned v první písni Gonna Be Some Changes Made (Mr. Sting pilně sekunduje) ukáže největší dar rafinovaného melodika Hornsbyho, v neztenčené míře využívaný i na v pořadí osmém studiovém albu, počítáno i se třemi kousky od partičky Bruce Hornsby & The Range. Totiž schopnost rozhazovat plnými hrstmi a jakoby mimoděk kaskády příjemných a zdánlivě jednoduchých nápadů. Jejich rafinovanost a plnost posluchač ocení až po několikátém pozorném poslechu - a stále přitom bude objevovat nové, filigránské zdobení notových osnov ryzím hudebním zlatem. Jako dobrý příklad poslouží i balada Dreamland (Elton John pilně sekunduje), lehce navozený líbivý motivek, který se však vzápětí rozplete v elegantní předivo soulových, gospelových, jazzových a bluesových názvuků. A pocit prvotní přístupnosti se přitom nevytrácí, ale umocnňuje! Přidejte si ještě Erica Claptona hostujícího ve třech skladbách, mistry svých nástrojů v řadách Bruce Hornsby Bandu a dostanete tolik muzikantské noblesy, kolik se jí jen může na jedno album vejít. A nečekejte přitom žádnou zatuchlou staromilskost, Hornsbyho písničkářství i muzikantství je nadčasové.
Nezbývá než si opět postesknout nad krátkozrakostí českých rádií. Vypadá to, že další album člověka, kterého obdivuje (a zahostoval si u něj) Phil Collins, člověka který pracoval pro Boba Dylana, Grateful Dead i Keitha Jarretta, který je uznávanou veličinou snad všude jinde, opět naše média přehlédnou jako širé lány. Přitom potenciálních chytrých hitů je na CD kupa. Nepřehlédněte tenhle zlatý nuget v popovém bahništi alespoň vy.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/10