30.3.2004 | Autor: Ondřej Gabriel

Nikki Sixx a Tracii Guns jsou jména dostatečně známá na to, aby si každý udělal alespoň rámcovou představu, jak asi může znít jejich společná kapela. "Mötley Crüe střihlí L.A. Guns" je ale popis přece jen trochu zjednodušující a vzhledem k debutovému albu Here Come The Brides i nespravedlivý. I proto, že u Mötley Crüe člověk nikdy neví dne ani hodiny a Tracii svou letitou formaci, které dal i jméno, před časem opustil. Mimochodem, je to už skoro rok, co jsem si z jeho internetových stránek stáhnul pár skladeb tehdy neznámého projektu Brides Of Destruction. Zněly docela slibně, ale na album se z nich dostala jen crossoverující Natural Born Killers. A to přesně v té podobě, v jaké ji kdysi Tracii nabízel coby download. Here Come The Brides je totiž ve skutečnosti sbírka demosnímků natočených v Gunsově domácím studiu, byť jsou zvukově tak kvalitní (práce Petea Thompsona), že to na výsledku nepoznáte.


Sanctuary Records se snaží Brides prezentovat jako superskupinu, ale akcie dvou hlavních aktérů dnes už jaksi nemají někdejší hodnotu (co na tom, že polovinu alba nabubnoval Kris Kohls z Ademy a druhou Scot Coogan, který v minulosti spolupracoval s All 4 One (!) a Sinéad O' Connor). Devítka skladeb přesto nabízí velice solidní muziku, která je navíc zvukově moderní a různorodá. Najdete tu řízné kousky s odkazy na HC (Shut The Fuck Up), potenciální rockové hity ve středním tempu (Brace Yourself a hlavně Only Get So Far) i téměř přesnou kopii The Cult (Life). Právě tady se ukazuje, že Brides Of Destruction jsou teprve na začátku cesty. London LeGrand se za mikrofonem snaží, ale Astburyho zkušenost a jistotu dosud postrádá. Další deska ukáže víc. Tracii tvrdí, že už ji mají dávno připravenou.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/03