11.1.2010 | Autor: Josef Rauvolf

Indies (47:11)
Pustit se do zpívání písní z celého světa před dvaceti lety, měly by to čtyři dámy z kapely BraAgas (safra, co to asi tak znamená?) daleko snazší. Nebyla zde konkurence a mohly se lehce pyšnit přízviskem průkopnic. BraAgas se ale daly dohromady v roce 2007, poté vyhrály talentovou soutěž a výsledkem je nahrávací smlouva. Mezitím ovšem hojně koncertovaly, což je na zvuku i sehranosti slyšet, stejně jako na celkové uvolněnosti. Dámy s přehledem zvládají cikánské písničky, aniž by zněly jako křečovité nápodoby, stejně jako písně španělské či finské, bulharské, srbské, švédské a italské. Záběr je to pěkný, jak již ale bylo řečeno, pěvecky i hráčsky si udržují nadhled, zní tedy především jako ony samotné. A že zrovna hrají píseň sefardských Židů, odpíchnutou bulharskou Dilano mome či melancholickou cikánskou Korkore je v podstatě jedno – ve všech jsou jako ryba ve vodě. Sympatické je také to, že se samy – byť mají i hosty – doprovázejí. Poctivému a upřímně znějícímu albu není v podstatě co vytknout. Snad jednu otázku: jaké bude jeho pokračování? Bude opět čerpat z cizího folklóru nebo se pustí do vlastní tvorby?

Zlatý hřeb: Al pasar por Casablanca
Zní to: mile

Body: