3.9.2002 | Autor: Alex Švamberk

Rice Above/Panther (41:34)
Feministické hnutí je ve Spojených státech mnohem silnější než kde jinde, což se projevuje i v množství nekompromisně tvrdých, čistě dívčích kapel. Stačí vzpomenout na Babes In Toyland, Seven Year Bitch nebo L7. Ani dnes nejsou Kittie samy.

Na rozdíl od nich se však Bottom nezhlédly v death metalu, pohybují se totiž na pomezí valivého hard core a těžkotonážního motorkářského rocku. Trio si libuje v hrubě tesaném materiálu a syrovém hutném zvuku plném fuzzu. Důležitější než pečlivě propracovaná stavba je pro ně nasazení a důraz, s nimiž dokáží vygradovat i skladby postavené na pouhém rozvíjení základního motivu. Přestože kytaristka Sina, jež občas svou silovou hru proloží kratičkým sólem, spíše řve než aby zpívala, k brutální neučesané hudbě, kterou se svými spoluhráčkami produkuje, se to hodí. A přestože si trio nepohrává se strukturou ani s rytmem, skladby nesplývají. Z ostatních se vymyká nejen řidší a pomalejší Goth Meath, ale také závěrečný Angermeistar, ve kterém převažuje jemnější poloha a Sina před křikem dává přednost naléhavému zpěvu a riffový Death Spin s úderným rytmem, výraznější melodií a bohatším aranžmá kytary.

I z provokativně nazvaného alba je znát, že Bottom se nijak nešetří a dávají do své hudby vše. Přestože album dokázalo zachytit energii kapely, skutečným zážitkem musí být teprve koncert.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/08