Boo: Listen
15.4.2002 | Autor: Alex Švamberk
Indies Records (39:30)
Boo na druhém albu Listen už tolik nečerpají z tvorby Dunaje. Vlivy mateřského souboru jsou sice patrné ve využití koleček kytary, ovšem album je poklidnější než debut, nese se ve volnějším tempu a i zvukově je méně agresivní. Kytary spíše cinkají a zvoní než aby drásaly a v aranžmá hrají výraznější roli táhlé linky smyčců. Po nervních skladbách s ostrou kytarou není s výjimkou Stones, The Answer a druhé půlky titulní skladby ani stopy, což zbavuje novou tvorbu Boo potřebné naléhavosti. Listen působí, jako by Boo už byli někde jinde; na rock sice vzpomínají, aniž by však podlehli jeho kouzlu a znovu se vrhli do světa ostrých kytar a důrazných rytmů - byť bubeník Koudelka své pojetí nezměnil. To neznamená, že by album nebylo plné proměňujících se poloh: paleta barev je pestrá, ovšem většina tónů je lomených. Listen sice vygraduje v divoké pasáži, kde se za doprovodu zběsilých běhů smyčců a přihrávek zboosterované kytary překřikují Pajer s Andreou Konstankiewicz, ovšem úvod s melodií cella je rozvážný. Obroušeno je i ostří Stones, ne snad proto, že se riff boosterované kytary střídá s poklidnější mezihrou, spíš kvůli tomu, že nakonec tvoří jen doprovod pro smyčce hrající rozjuchanou, z lidové hudby vycházející melodii smyčců. Zkreslená kytara sice dodá závěrečnému The Answer na osudovosti, ovšem nic nemění na teskném ladění, navozené v úvodu smyčci, které přinášejí smutek i do Lost On The Way oživené elektronikou. A na albu se objevuje i vysloveně folkové Sunbeams.
Listen není album na jeden letmý poslech, má své skryté kvality, která nelze pominout. Nemohu se však ubránit dojmu, jako by na něm skupině teprve hledala adekvátní formu vyjádření.
Body:
časopis Rock&Pop 2002/04