11.11.2002 | Autor: Alex Švamberk

Island/Universal Music (49:08)
Zavedené kapely nemohou hazardovat se svým jménem a bezhlavě se vrhat do experimentů. Zákon nabídky a poptávky je nemilosrdný, nezbývá jim než přinášet to, co jejich příznivci očekávají. Musí si zachovat svůj styl a přitom reagovat na aktuální podněty z hudební scény.

Úvodní odstavec sice působí jako doporučení pro podnikatele, jenomže populární hudba je obchod jako každý jiný, takže v něm platí stejné zákonitosti. Bon Jovi si toho jsou dobře vědomi. Bounce ctí tradice, skupina na něm kombinuje rockový důraz s typickými vyklenutými melodiemi, přičemž nezapomíná na obligátní balady (Joey, sladké All About Lovin' You a Open All Night nebo civilnější Right Side Of Wrong s drsnějším zpěvem decentně pomalovaným pianem a smyčci). Tvrdosti je tu však v duchu doby zaslíbené nu-metalu o něco více; stačí si poslechnout úvodní dvojici skladeb Undivided a Everyday, jež sice nepostrádají výrazné melodie, ale ve kterých současně zní výrazně zkreslené kytary. Bon Jovi se nebáli na desku zařadit ani hutné Hook Me Up, které se sice nese ve volnějším tempu, ale dominuje mu tvrdý riff kytary, který nezjemňuje ani zpěv. Nic není ponecháno náhodě, což potvrzuje i účast externích spoluautorů - dlouholetého spolupracovníka kapely Desmonda Childa a Andrease Carlssona.

Bounce potěší staré fandy i fanynky, aniž by působilo archaicky. Hledat však v písních nějaké poselství či reflexi pocitů je zbytečné, Bounce není ničím jiným než spotřebním zbožím bez ducha. Jako dobrá lednička - u té taky nehledáme odraz espritu konstruktéra.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/11