28.10.2012 | Autor: Petr Škuta

Sony Music (68:28)
Padesát let na scéně, pětatřicet studiových alb… I kdyby však vydal jen prvních šest desek, tvář populární hudby by změnil navždy. Což neznamená, že by Dylan později produkoval méně kvalitní hudbu. Dle mého prožíval vrchol až v sedmdesátých letech! Také se vždycky snažil vykračovat z vlastního stínu, takže se nikdy nestal (jako řada jeho kolegů) trapným revivalem sebe sama.

Jeho styl se postupně měnil stejně jako hlasový projev. Dylan z první poloviny 60. let a dnešní Dylan jsou na první poslech dva zcela odlišní zpěváci. To dylanovské „gró“ však zůstává. Jinými slovy, ač pokaždé jiný, Dylan je stále svůj.


Na novince Tempest, které se mistr ujal (pod pseudonymem Jack Frost) i produkčně, se vrací ke kořenům, které ho formovaly v začátcích. V střídmých aranžích si Dylan většinou vystačil s akustickými nástroji, dokonce i „tradiční“ baskytaru neváhal nahradit kontrabasem.

Písničky rozhodně nejsou na první poslech, osobně jsem jim přišel na chuť až po třetím „kole“. O to déle však vydrží. Celkově se jedná o povedenou desku, která potěší nejen skalní Dylanovi fanoušky.

Zlatý hřeb: Roll on John
Zní to jako: další Dylanova podařená řadovka, kterou skládá hold americké root music

Body: