2.5.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka

Soundtrack k filmu Masked And Anonymous (v naší distribuci pod názvem Inkognito) je na tom podobně jako samotný film. Pár vypečených dialogů a silných scén propojených rozbředlým těstíčkem rozpačitostí. Přičemž v případě soundtracku zachraňuje situaci nezpochybnitelná genialita samotných písní. Sám Dylan nahrál na CD čtyři skladby, dva tradicionály a nové verze Down In The Flood a Cold Iron Bound, přičemž zbytek alba tvoří více či méně (ne)vydařené covery mistrových písní.


Pocit absurdity divné země v bezčasí, s americkými reáliemi a zároveň atributy třetího světa, zmítané nesmyslným válečným konfliktem, během titulků dokonale navodila japonská (!) verze My Back Pages Magokoro Brothers. Naproti tomu jinak docela zdařilé verze One More Cup Of Coffee od Sertab a Seňor od Jerryho Garcii působily nad filmovými scénami příliš pateticky. Naprosto nevýrazná je švédská písničkářka Sophie Zelmani (zaboha si nevybavím, kdy její zpracování Most Of The Time ve filmu zaznělo), standardně slušně si s repertoárem poradili Los Lobos i Grateful Dead. Zato divná italská rapová verze Like A Rolling Stone od Articolo 3I působí, kulantně řečeno, dosti nepatřičně. A tak dál.


Jenže co je to platné, správný dylanofil si tohle CD stejně musí koupit. Už kvůli oněm čtyřem novinkám. Tak proč to dál rozpitvávat?

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/04