10.11.2002 | Autor: Petr Korál

Millenium Records (50:54)
Je vám líto, že Ecstasy Of St. Theresa asi už nikdy nebudou znít jako na prvním EP Pigment a Here jako na demu When You Are Feeling... nebo debutu Swirl? Že Sebastians už dávno neexistují a jednotliví členové se věnují dočista jiné muzice? Anebo - když překročíte Rubikon zdejší scény: stýská se vám po všech těch báječně (??? - pozn.ed.) rozervaných 'nezávislých snílcích s kytarami' z Anglie, od Stone Roses přes Wedding Present či Ride až po Slowdive? Tedy vítejte v nádherně nostalgickém (retro)světě Blue Sundown! Svěřte se s nejvyšší důvěrou do péče této party ze slovenské Trnavy a rázem se znovu ocitnete ve slastných dobách přelomu 80. a 90. let, kdy rock vstupoval do dalšího stadia svého nepřetržitého vývoje, kdy na vlnách emotivnosti naladěné zboostrované i nezkreslené kytary zavěšené proklatě nízko byly téměř vším a muzikanti na pódiu nahradili zběsilé pohazování mařenami absolutním soustředěním se a prožíváním vlastního výkonu - anebo, jak se také škodolibě tvrdilo, oastřížím sledováním pozorováním špiček vlastních bot... Blue Sundown jsou krystalickou esencí téměř všeho, co s sebou přinesly tehdejší 'shoegazerské' indie kapely. Umějí být něžně melodičtí (uvěřitelně procítěné písně Záhrada, Dream? či Song For Us, skrznaskrz prorostlé krápníky křehké krásy), zasnění, melancholičtí i zadumaně tajemní. A přitom nejsou až tak ortodoxní kytarovka, neboť jejich zvuk občas příjemně zčeřují housle. Blue Sundown jsou... fajn. Hodně fajn.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/11