7.11.2003 | Autor: Tomáš S. Polívka

Phasm 8/Epic/Sony Music/Bonton (69:28)
Comebackové album No Exit i následující "živák" byly vydařené počiny, důstojné pověsti Debbie & spol. Nicméně kapela zatím jenom testovala svoje postavení a možnosti v novém, jiném popovém světě. Teď už Blondie vědí svoje a postavička Ms. Harry je zatraceně pevná v kramflecích (či spíš podpatcích). Blondie mohou zabrousit do ostřejších, ironicky novovlnných poloh (Shakedown), v zápětí přehodit výhybku k diskotékovému retru sebe sama (jistě ne náhodná je podoba nálad pilotního singlu Good Boys s trvalkou Heart Of Glass, zářící jasnými barvičkami, flitry a klubovou dekadencí ranných osmdesátek, obzvláště pak v remixu dalšího kontroverzního "osmdesátníka" Giorgia Morodera), poté se vrhnout do současnější taneční pohody (The Tingler), přepracovat lidovou indiánskou píseň (Asadoya Yunta neboli Magic) a pak najednou nasadit hutný rockový kytarový riff (Last One In The World). To vše s nadhledem sobě vlastním. A samotná frontwoman Debbie? Zaklepe odbarvenou makovičkou, mrkne - a najednou před námi nestojí vyžilá ženská, ale tajemná bytost. Pokud nevěříte, jen si pořádně pusťte k tělu třeba Desire Brings Me Back. Že pořád vlastně "daleko líp vypadá než zpívá", jak jí bylo vyčítáno v době začátků Blondie? No, tak na plejádu skvěle vypadajících pipin s rozsahem jedna a půl oktávy už jsme si zvykli, ale žádná z nich nemá Debbiin neodolatelný šarm.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/11