13.1.2004 | Autor: Jaroslav Špulák

Než se jeden nadál, z amerického tria Blink-182 se stali muzikanti s vervou, toužící svůj dosavadní hudební směr posunout, dodat mu důstojnost a jistě i neatakovat nadále svět neustále třemi až pěti akordy, které jejich jednoduché punkrockové odrhovačky z minulých alb nabízely.


Ve stejné sestavě, čili Mark, Tom a Travis, se pustili do práce s aranžemi a náladami písniček. Na desce nejsou přímočaré popěvky, ale na punk rock dosti složité kompozice, které si hrají se všemi možnými přízvuky a nádechy, jež se nabízejí. A že je jich celá řada... najednou se Blink-182 mohou radovat až ze tří změn v písničce.


Příjemné je, kterak rozumně naložili s vokálními party. Baskytarista Mark Hoppus a kytarista Tom DeLonge v podstatě vedou vokální dialog, který není radostný, naopak aranžérsky chytrý a tu a tam až teatrálně napjatý. O prostor se dělí s klávesovými party a ve skladbě All Of This s Robertem Smithem, jehož známe ze sestavy kultovní britské skupiny The Cure. Však má ta písnička sakra jinou náladu, a jak kapele sluší!


Nové album amerického tria je pozitivně překvapivé. Zaskočí sice staré posluchače, nedovolí jim bezhlavě skotačit a možná o ně časem i totálně přijde, z hudebního hlediska je to ale jenom dobře.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/01