14.11.2008 | Autor: Ivan Ivanov

SPV/ Warner (50:44)
Hrátky kdysi jednoho z pilířů rockové kytary RitchiehoBlackmora s pseudo renesanční či středověkou hudbou mají své další, již sám nevím kolikaté pokračovaní. Při jednom rozhovoru, asi před čtyřmi lety mi Blackmore naznačoval a koneckonců bylo to znát i z některých jeho tehdejších nahrávek, že chce zůstat u svých starobylých hudebních inspiračních zdrojů, ale celé to posunout spíš do běžného anglického folk rocku. S mírným optimismem jsem se pustil do poslechu této jeho novinky, abych vzápětí zkonstatoval, že se toho příliš nezměnilo. Album Secret Voyage možná na běžný standard Blackmore´s Night nabízí malinko víc opravdového rockového nádechu, hlavně v klávesových předehrách či zařazením jednoho z největších drahokamů z repertoáru Rainbow – Rainbow Eyes, ale celkově nic nového nepřináší. Občas jsou na desce světlé okamžiky spjaté s instrumentálními pasážemi jako v případě skladby Prince Waldecks Galliard, občas i dobré věci jako Peasants Promise, občas neúnosné kýče s dechovkovým rytmem umca-umca (Toast To Tomorrow), o neúnosné kolovrátkové verzi Cant Help Falling In Love, z které se Elvis musí otáčet v hrobě jako káča, radši nemluvit. Je to škoda, neboť při trošku pečlivější práci dobrého a rozumného nestranného producenta by se z potenciálu, který Blackmore´s Night bezpochyby mají, dalo dostat i něco víc než běžná komerce.

Zlatý hřeb: Rainbow Eyes
Zní to jako: Nepovedená hra na autentickou starou hudbu


Body: