14.9.2012 | Autor: Michal Husák

Warner/Supraphon (53:56)
Bylo by moc tvrdé říkat, že přímočarý písničkový styl kanadských Billy Talent se s dosavadními třemi alby vyčerpal. Přišli totiž s natolik strhující a nakažlivě chytlavou variantou melodického hardcore/punku, že jim nedělalo problém rychle se uchytit jak mezi alternativněji smýšlejícími posluchači, tak na poli ryzího rockového mainstreamu.

Nicméně úvaha, že pomalu bude načase svou nařvaně energickou šablonku trochu rozvinout, evidentně lechtala i samotnou kapelu. Že možná něco bude tentokrát trochu jinak, naznačuje už název desky, kde poprvé nenajdeme římskou číslici (zde eventuálně čtyřka). Co se týče vyznění muziky, nemusíte se bát nějakých odvážných kotrmelců, spíše jde o ten pověstný „mírný pokrok v mezích zákona“.


Pocit z desky je o chloupek odlehčenější, nenápadně provzdušněný, víc než dříve se objevují explicitně semiakustické pasáže, při podrobnějším „zkoumání“ se v aranžích objevují dílčí inovace a překvapení. Jinak ale nemůže být i nadále pochyb, čí song posloucháte, a v tomhle bude (spolu s čichem na melodie) vždycky největší síla Billy Talent. Co na tom, že to není žádné vysoké umění?

Místy sice čtveřice málem vstupuje na „tekutější písky“ – třeba letní pohodařina Stand up and Run je trošku úlet, kde už rozšíření aranžérského záběru zavání spíš zbytečným rozmělňováním zmíněné typické identity. Jindy se naopak to dílčí rozčeření stojatých vod daří – svižné Runnin’ Across the Track, Man Alive! nebo volnější Crooked Minds.

Zlatý hřeb: Viking Death March, Man Alive!
Zní to jako: typičtí Billy Talent ve fázi dílčího hledání

Body: