7.5.2002 | Autor: Radek Diestler

Cooking Vinyl/Mute CS (43:28)
Jakkoli nás odděluje "odlišné nazírání taktické a politické", cením si Bragga jako písničkáře. A The Blokes,se stále výtečným klávesákem od Faces Ianem Mc Laganem v kádru, mu jdou k pleti.

Na albu, uvozeném citátem z Orwellova eseje Lev a jednorožec (nechápu, že zrovna on vypustil druhou půlku jeho názvu 'socialismus a génius Anglie'), oslavuje anglická 'špecifiká' (England, Half English), spílá nadnárodním korporacím (asi politicky nejvyhrocenější NWPA - IMF, WTO - coje to za lidi? Kdo je volil?) a občas zabrnká na sociální notu (aspoň tak chápu úvodní St. Monday). Občas tezovitý až běda, ale myslím, že 'třešňáci' by mu dnes oproti osmdesátým letům vytkli nedostatek revolučního zápalu.

England, Half English trpí poněkud nevyrovnaným materiálem. Nejvýše stojí St. Monday - zpěvná písnička v pochodovém rytmu, poháněná báječným Mc Laganovým klimprem. Jasná hitovka! Celkem zdařile jí sekunduje i Braggovo akustické sólo Take Down The Union Jack, reggae olízlá Dreadbelly a roztančený titulní kus s dominantními party vypůjčených dechařů, i když jej poněkud shazuje neústrojný, utahaný refrén. I závěrečná The Tears Of My Track stojí za řeč. Ale zbytek jsou veskrze průměrné písničky, které neiritují, ale těžko si na ně za pár hodin vzpomenete.

Padesát na padesát, tak je psáno a říkají proroci.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/05