16.12.2002 | Autor: Radek Diestler

Geffen/Universal Music (52:26)
Černá a bílá, sudá a lichá, nervní a zklidněná. Jako by se Beck Hansen, favorit těch, kteří v pop music možná bláhově hledají ducha a myšlenku, rozhodl střídat nálady a zvuk svých alb podle výše nastíněného principu a dosáhnout tak jednoty protikladů. Protože zachováme-li se podle hesla 'jak se do lesa volá...' (tak ti hajnej rozbije hubu, jasně) a zahulákáme-li ku stromoví Sea Change, ozvěna nám vrátí zpátky Mutations.

Beckova pátá (osudová?) kolekce pro Geffen (není složena z úplných novinek: písničku It's All In Your Mind znají opravdoví zapálencize singlu vydaného krátce po úspěchu průlomového Mellow Gold) má s Mutations skutečně dost společného. Především je zcela prosta zvukových skládaček: kaleidoskopický maglajz, ráj postmodernistův, vystřídal přirozený a neagresivní zvuk kapely, nenápadně působící v druhém plánu pod vůdčí kytarou (začasté akustickou) náčelníkovou. Milovníku bezdechého vzrušení to nabídne pramálo, ctiteli krásných písní mnoho.

Obal alba s fotografií Beckovy hlavy potřísněné různobarevnými šlicy může připomínat podobnou obálku Goat's Head Soup od Rolling Stones. A to není všechno. Vstupní akordy první písničky jsou skorem výpůjčkou z jejich Wild Horses. The Golden Age je znamenitým 'úvodem do studia': samozřejmě, že po jejím skončení nevíte o Sea Change všechno, ale dost indicií už máte v rukou. Pro album typické volné tempo, decentní doprovod a melancholické písně se silnými melodiemi. Některé z nich (Paper Tiger, Lonesome Tears, It's All In Your Mind) nenásilným způsobem dokreslují smyčcová aranžmá Davida Campbella, která ve vybraných případech přebírají klíčový part. Díky nim a díky občas poněkud vesmírnému zvuku doprovodné sestavy svádí Sea Change k asociacím na některé nahrávky z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, pro které se vžila šarže 'psychedelický folk'. Možná - ty sestavy ovšem neměly v čele autora tak skvělých písní. Poslechněte si třeba báječně vystavěnou Paper Tiger, kterou, pravda, trochu degraduje Beckův najednou příliš neprůbojný a poněkud prkenný zpěv.

Drobné naschvály přicházejí nenápadně. Sunday Sun, jedno ze dvou 'světlejších' míst na albu (druhým je Lost Cause), je dlouho jakousi variací na Byrds oslněné Indií. Na závěr se však hezká, nevtiravá melodie rozpustí v kyselině zvukové změti, s vybuzenou kytarou, která tam najednou zní jakoby nepatřičně. Nebo zpočátku ryzí folkárna Little One, v níž se Beck a spol. velmi pozvolna rozehrávají do velkého finále, kdy do sáhodlouhé dohry vstoupí elegantní motiv piana, končící v umanutém otloukání stejného motivu, čímž píseň dostane nečekanou tečku.

Recenzent amerického Rolling Stonu se dopustil drbu, řka, že povahu Sea Change výrazně ovlivnilo Beckovo duševní rozpoložení dané rozchodem s letitou dámou jeho srdce. Jeden by mu to, pokud by to nebylo úplně nevkusné (jako že je), přál. Protože jestli jej chmůry tohoto druhu inspirují k takovým 'tichým písním', pak jsou veškerenstvu velmi prospěšné.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/12