26.6.2004 | Autor: Michal Husák

Němečtí Beatsteaks nachystali třetí řadové album Smack Smash a otázkou zůstává, nakolik jde o důvod k oslavě čistě soukromé a subjektivní nebo naopak k pořádnému kolektivnímu bouchnutí špunty v širé fanouškovské základně. Popravdě řečeno se obávám, že v české kotlině to s pozicí Beatsteakes nebude až tak slavné a s širokou fanouškovskou základnou až tak "širé". Což je velká škoda, protože podobně zábavnou, uvolňující a přitom chytrou muzikou by se prostě nemělo plýtvat.


Z téhle pětice ani trochu nevyzařuje prušácká upjatost, už od debutu Launched vydaného před čtyřmi lety (dvojku Living Targets samozřejmě nevyjímaje) Beatsteaks plnými hrstmi rozhazují nekašírovanou pohodu, žánrově zařaditelnou s trochou dobré vůle k melodickému punku. Ovšem vyvarujme se, prosím, předčasných závěrů v souvislosti s etiketou labelu Epitaph. Beatsteakes se nezříkají popové vstřícnosti, nemají ale nic společného s nějakou lacinou instantní břečkou. Kdykoliv to jde, zaplétají se se ska či reggae, rock'n'rollem, občas ohnou i větévku melodického old school hard coru. Výsledkem je spletenec, který si soukromě řadím kamsi mezi Neurotic Outsiders (Everything, Vision), Rancid (Hand In Hand, Big Attack) a The Clash. Symbolickou douškou může být v této souvislosti vzpomínka na Joe Strummera Hey Joe.


Takže si to shrňme: léto je je skoro tu, Beatsteakes se hlásí o slovo. Nestačí?

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/06