25.3.2002 | Autor: Leoš Kofroň

EMI Czech (42:26)
Zjevným přáním Báry Basikové je zvěstovat všem a nejvíce nejspíš sama sobě, že se dosud neuzavřela jednou provždy pouze do světa muzikálů a nových Gregorián. Proto po čase zas přichystala jedno 'normální' album, které trochu paradoxně nese název Tak jinak.

Nepřipomínejme zpěvačce s neustálou výčitkou její rockovou minulost, prostě se v určitém okamžiku své kariéry rozhodla přehodit výhybku. Jinou otázkou je, co do této oblasti pop music vnesla nového. Z hlediska hudebního směřování protagonistky v posledních letech však ani tato deska, navzdory svému názvu, nepředstavuje žádné výraznější vykročení stranou a lépe by ji tak vystihovalo pojmenování Vše při starém.

Kromě závěrečné předělávky Žbirkovy Atlantidy se zde autorská dvojice Karel Mařík a Patrick Tenev vesměs pokusila spíchnout pro Basikovou popový kabát v současném, moderním střihu a neodvedla tak úplně špatnou práci. Jenže u tak osobité interpretky, jakou tato zpěvačka kdysi bezesporu bývala, člověk jaksi pořád ještě podvědomě očekává něco trochu víc než bežný standard. Jak je zde ale naloženo s jedinečností jejího hlasu a výrazu? V textových klišé, z nichž v paměti neutkví snad jediný obrat a ve zvukově krotkých a nepřekvapivých aranžích se rozmělňuje, utápí a co je vůbec nejhorší, stává se sterilní a zaměnitelnou. Kdyby stejné písně nazpívala dejme tomu Leona Machálková nebo Helena Vondráčková, nicby se nestalo. Album by nebylo lepší ani horší.

'Tak jinak' už to zřejmě Bára Basiková nechce a dost možná, že ani nedokáže. Je přesvědčena, že tohle je pro ni ta nejsprávnější cesta a obávám se, že může mít i pravdu.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/03