3.11.2013 | Autor: Lukáš Nevola

Supraphon (49:00)
Bára Basiková se během své bohaté a pestré kariéry nezdráhala vstoupit na velmi různorodá žánrová pole, a i když výsledky zdaleka nebyly jednoznačné, jako interpretka vždy bezpečně obstála. Totéž platí i pro nové album Belleville, na které si počkala více než deset let.

Lze zaslechnout názory, že se zde Bára vrací do svých „zlatých“ osmdesátek - synteticky popová tvář desky, kterou vytvaroval autor hudby Václav Noid Bárta, ale používá i modernější postupy, a v tomto smyslu vyznívá zvuk nahrávky vlastně docela nadčasově. Působivě celistvé, chladné a odtažité vyznění je vedle naléhavého zpěvu protagonistky hlavní devizou kolekce.

Slabší je to se samotným materiálem - spíše nevýrazné melodie bez hitového náznaku (že by tohle byl zrovna u zpěvačky formátu Basikové koncepční záměr?) ve spojení s prázdně pseudopoetickými texty Jana Dvořáka zanechávají bohužel pocit honosně ztvárněných banalit bez potřebné pointy.

Zlatý hřeb: Vlci
Zní to jako: efektní, ale prázdný synth pop, který drží nad vodou silný hlas

Body: