15.4.2007 | Autor: Josef Rauvolf

Virgin/EMI (42:35)
Těžko říct, co přivedlo Bryana Ferryho, prototyp elegána a introvertního intelektuála s Camusovým Cizincem v kapse dobře padnoucího saka k tomu, aby nazpíval album písní Boba Dylana – jsou to přeci dva zcela odlišné světy, tihle dva umělci. Což není nic proti Ferrymu, jen se na první pohled zdá, že to prostě mezi nimi nemůže kliknout. Bohužel se to potvrdí i na pohled druhý, a třetí. Popasovat se s Dylanovým bohatým a velice pestrým katalogem není prostě jen tak, a doposud si na tom v podstatě všichni vylámali zuby, vždy šlo o pouhé přezpívání originálu. Přesvědčili se o tom již v 60. letech The Hollies, posledním v řadě je tedy Ferry. Tím nechceme říct, že jde o naprostý průšvih, zpěvák dělá co může, ale... Jeho blazeované podání syrovým písním nesvědčí, mimo je i uhlazená aranže, sklouzávající někdy až k diskotékovým klišé. Písničky totiž ztratily ono těžko definovatelné „cosi“, onu nadstavbu, další plány, které jsou v nich ukryty. Uchopit ducha originálu se Ferrymu daří v baladické Make You Feel My Love, skvělá je temná Gates Of Eden, na milost můžeme vzít Positively 4the Street, bilanční If Not For You popový háv také nevadí, zcela mimo je ale Ferry třeba v trpké All I Really Wanna Do, z níž se stala parodie v hitovém hávu, z jeho podání Knockin´ On Heaven´s Door necítíme umírání, ale spíš únavu. Celkový pocit je tedy spíše rozpačitý – Dylana přitom po svém uchopit lze, stačí vzpomenout Jimiho Hendrixe nebo Neila Younga, ale i Julii Driscoll. Bryanu Ferrymu se to nepovedlo.

Zlatý hřeb: Gates Of Eden
Zní to jako: marný pokus o slezení osmitisícovky

Body: