22.3.2006 | Autor: Jiří Rogl

EMI (44:22)
Brutus nejsou jen tak nějakou obyčejnou zábavovou kapelou, Brutus jsou nekorunovanými králi mezi všemi zábavovými kapelami! Tancovačkovým zimním i letním parketům neomezeně vládnou bez mála po čtyři desetiletí a nejedna z tuzemských (i netuzemských) hvězd neomezeně napříč žánry by jim mohla závidět mnohdy mnohatisícovou návštěvnost i frekventovanost vystupování. Je úplně jedno, jakou má Brutus právě sestavu – Brutus stojí a padá s bělovousým pianistou Sášou Pleskou a alba, jež jednotí vždy červeno – žluto – černo - bílá grafika, vycházejí prostě jako jakési zmapování tohoto neobvyklého sociálního fenoménu. Pokud jste za zmíněné období nikdy nebyli na Brutusu, neseznámili jste se tam, neožrali, nepočali potomka, či jinak se ‘nezaháčkovali‘, nepokoušejte se album Dík za číslo poslouchat. Jedině, že byste trpěli nějakou zvláštní formou masochismu.
 
Zlatý hřeb: obal
Zní to jako: Brutus (nic nezní jako Brutus!)