7.1.2008 | Autor: Petr Bořuta

Jive/Sony BMG (43:41)
Kdo čte bulvární tisk, eskapády Britney Spears (naposledy nakupovala nahá v sexshopu) si jistě vychutnává a její památná věta „I just wanna be a singer.“ mu musí být k smíchu. Nás ale hvězdné manýry 26leté Američanky příliš nezajímají, pojďme si tedy raději rozebrat její novou desku Blackout.

Vztah k této rodačce ze státu Mississippi může být různý – od kroucení hlavy nad jejími úlety na veřejnosti, až po adoraci. Já sám se řadím někde mezi. Trapasy mě nezajímají a krom hitů Toxic a My Prerogative na mě nic až tak nezapůsobilo. Tohle album je ale dost jiná káva, a to je právě ono – zmíněné písně jsou totiž koncepci nového alba dost podobné. Britney začíná pěkně zostra již úvodní Gimme More a první slova, která se rozezní po roztočení kotouče v mechanice - „It’s Britney, bitch.“ -, napovídají, že rozhodně nepůjde o album pro mravokárce. Hladivé odstíny sladkého hlásku jsou vkládány do kontrastu se zastřeným beatem, doprovázeným tříštěním skla, tleskáním, pípáním a čímkoliv jiným. Protřepat, nemíchat, a máte Blackout. Jednoduchý taneční podklad je přítomen na každé ze dvanácti stop, které tým kolem Britney nachystal. A je to víc než dobré – jednak několik hitovek dokáže roztrsat už doma v obýváku, jednak taneční remixy těchto skladeb slibují zahrnutí do DJských setů, kde se budou otáčet do omrzení. A to, myslím, nepřijde jen tak brzy.
Co si z poslechu této desky odnesete je jedna zásadní věc. Spears na novém materiálu rozhodně nenudí. Pryč jsou rádoby srdceryvné balady ze starších alb, nový zvuk zní mnohem vyzráleji a progresivněji. Šitý na míru pro rok 2007. Co se týče textové stránky, nedočkáte se mnoho jiných povídaní než těch, která vyprávějí o tom, jak je ten který kluk sexy a jak jej Britney chce dostat tam, kam se chodí bez ponožek. Nosníkem celého alba je tak sexuální provokativnost, a to si koneckonců dnešní mládež - pro kterou je pop tohoto ražení určený především - žádá, ne?

Pokud si kladete otázku, kde našla americká zpěvačka čas na natočení alba, když se jí v minulém roce přihodilo tolik osobních problémů, nenechte se zmást. Producenti (celkem se jich podílelo osm) z toho vytřískali, co se dalo, a je nabíledni, že samotná popová princezna neměla s výsledným zvukem až tak dočinění.
Co naplat, že tohle je chytrý marketingový tah, který má pouze za úkol přesně se trefit do vkusu dnešní mládeže a vydělat co nejvíce papírků. Co naplat, že se to taky beze zbytku podařilo. Co naplat, že pokud chcete někomu poděkovat za dobře odvedenou práci, Britney Spears by měla být tou poslední. Co naplat, že jde o umělý produkt. Pokud hodnotíte pouze hudební stránku věci, Blackout je překvapivě čisté.

Zlatý hřeb: Gimme More, Piece Of Me, Freakshow, Toy Soldier
Zní to jako: Pop třetího tisíciletí s tanečním spodkem

Body: