6.1.2004 | Autor: Jaroslav Riedel

BriMel Records/Warner Music (47:01 min)
Brian Wilson, autorská duše skupiny Beach Boys, skládal písničky pro desku Smile v roce 1966. Mělo to být přelomové album, ale očekávání naplněna nebyla: Wilson se během práce zhroutil a z desky zůstalo jen torzo. O Wilsonově psychické vykolejenosti a bizarních důvodech, proč se ani později nechtěl k rozdělané práci vrátit, bylo popsáno nesčetně papíru. Některé nahrávky ve více či méně upravených verzích přece jen Beach Boys vydali (první už v roce 1967 na LP Smiley Smile, nejvýznamnější probírku písní udělala kompilace Good Vibrations), ale všechno to byly jen fragmenty. Ani mnohá pirátská vydání nemohla ukázat, jak přesně mělo Smile vypadat.
Odpověď teď dal Brian Wilson sám. Po sedmatřiceti letech, kdy skupina dávno patří minulosti, kdy jeho bratři a spoluhráči Dennis a Carl jsou po smrti, kdy on sám po dlouholeté odmlce a náročném psychiatrickém léčení vydává spíše jen průměrná alba (naposled letos v červnu Gettin' In Over My Head), se rozhodl Smile dokončit a znovu nahrát.
Výsledek se rovná téměř zázraku - nahrávky nejen mají šarm a působivost tvorby vrcholného období Beach Boys, ale taky znějí skoro k nerozeznání od tehdejšího komplikovaného a osobitého soundu skupiny. Nejlepší skladby, například Good Vibrations nebo Surf's Up, jsou sice už dávno známé, ale dostalo se i na několik nikdy nevydaných písní a hlavně se konečně ukázala rafinovaná koncepce alba. Je jasné, že Smile už teď nemůže mít takový ohlas, jakého by se mu dostalo v šedesátých letech, ale i dnes jde o zcela mimořádný počin.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/12